Devadesát let čepování na Vyhnálově (1921 – 2011)
Motto: Naštěstí nejenom lidé, ale i věci mají své narozeniny!
Tak jako my lidé, mají i stavení a místa kde stojí svoji zajímavou historii. Ta v případě dnešního Penzionu U Šťastných sahá pravděpodobně až k roku 1656, kdy byla ves Mistřín obnovena potřetí a vystavěna na stávajícím místě. Dle Lánských katastrů z roku 1670 tvořila původní jádro obce ulicovka (dnešní Vyhnálov) uzavřený (z pohledu ku kostelu) na severní straně řadou domů na levé straně dnešní Hlavní ulice. Již tehdy na místě dnešní hospody U Šťastných stálo pravděpodobně stavení. Situační mapa Mistřína dle Tereziánského katastru z roku 1749 tuto skutečnost potvrzuje. V roce 1771 byly domy v Mistříně očíslovány a to dokládá situační mapka z Urbaniálních fasí (rok 1775), na které je dům a parcela vedena pod číslem 39. Jako majitel je uváděn Hudec František a možná již tehdy zde byla formanská hospoda. Kdož ví! Znamená to však, že původní zástavba této části obce je starší 340 let.
Ale vraťme se do nedávné minulosti a současnosti. V měsíci listopadu proběhnou v naši obci tradiční hody. Mnozí z nás zažijí takové hody poprvé. Jiní je zažili možná již 50x, najdou si i takoví, kteří hodovali za svůj život i 70x! Tak je to na světě zařízené! Tak je to lidské! Ale domy, staré fotografie, obrazy, používané věci si pamatují mnohokráte víc.
V úvodu vzpomínaný dům v Mistříně na Vyhnálově, dnes s číslem popisným 673, se ve své novodobé historii jakoby dožívá 90-tých hodů. Dle ústní rodinné tradice, koupil František Šťastný v roce 1921 starou formanskou hospodu v Mistříně na Vyhnálově. Byla však ve špatném stavu a tak ji zbořil. Na jejím místě záhy zahájil stavbu hospody nové. Obavy a strach místních o to, kde budou toho roku slavit hody, zaháněl slibem slavnostně proneseným před představiteli místní chasy i hospodářů! Hody roku 1921 budou už v budově nové! Pan Šťastný svůj slib dodržel a hody tehdy opravdu v novém byly...
Tehdy, dlouho předtím platilo a dodnes platí, že pohostinství není jenom pití piva nebo kořalky. Hospoda je místo veřejné a společenské. Sjednávaly, uzavíraly a sklenkou se tu stvrzovaly obchody nebo důležitá ujednání. Konaly se tu taneční zábavy, zakládaly spolky. Především sportovní nebo zájmové a jejich členové se zde scházeli k pravidelným jednáním.
Například pro sportovní historii naší obce Mistřín je s pohostinstvím na Vyhnálově spojena událost, která se odehrála v roce 1930. V hospodě F. Šťastného byl založen místní boxerský klub. Tento SK Mistřín a jeho členové proslavili později svoji obec boxerskými úspěchy po celé republice a výjimečně i v zahraničí. Ze zakládajících členů dnes žije jen pan Antonín Urubek, zvaný strýc Prášek, který na tu dobu vzpomíná:
„Boxeři zahájili činnost v Mistříně a v hospodě U Šťastných v roce 1930. Soutěžní utkání byla pořádána buď přímo v hospodě nebo na dvoře. Tréninky se odbývaly v uzavřené stolařské dílně v dnešním domě Šedíků na kraji Mistřína od Šardic. První soutěžní utkání bylo s BC Břeclav a skončilo nerozhodně 8:8. Utkání byla těžká a borci zarputilí ve snaze zvítězit. Pamatuji si utkání našeho borce Valkoviče s vítkovickým Kotalou. V jednom momentě oba borci současně padli k zemi únavou. Na přiložené staré fotografii jsou mistřínští borci a činovníci boxerského oddílu při oslavě 5. výročí založení klubu, tedy roku 1935. Mne tam nenajdete, byl jsem pracovně mimo obec, ale na činnosti klubu jsem se dlouho podílel.“
Podle pamětníků měla Šťastnova hospoda na Vyhnálově vchod nejprve při štítové stěně od Bábíčkového, kde dnes bydlí Tiefenbacherovi. Přímo nad chodbou byla galérka pro muzikanty, protože v šenku se často konaly také taneční zábavy. Teprve později se vstup přesunul do středu stavení, kde si pamatují ještě mnozí z nás. Původní hostinec měl po celé vnitřní šířce malé přísálí, oddělené od nálevny podpěrnými sloupy. Šenk byl zhruba ve stejných místech, jako je dnes.
Strýček Urubek časy před 60 a více lety zvesela připomínal svými dalšími vzpomínkami: „Vyhnálov, tehdy nebyl takovou klidnou a pěknou částí obce jako je dnes. Dosti frekventovaná silnice na Dubňany tudy vedla od roku 1906. Zastávka autobusu ve směru na Dubňany byla před hospodou až do roku 1964. V těch místech, přímo před hospodou, ale na druhé straně silnice, byla až do konce druhé války kamenná studna na vodu, hluboká asi 7 metrů. Nad ní byla dřevěná stříška a vodu z ní hospodáři nabírali pomocí okovu. Později, když byla v každém domě zřízena vlastní studna, byla tato společná rozebrána a zavezena. Před starými staveními bylo celkem 13 sklepů s vysokými průčelími nad vstupní šíjí. Sklepy byly vystavěny z kamenů a cihel. V zatáčce u kříže, v místech až po dnešní studnu u zdravotního střediska, stálo 5 stavení i s dvorky. Před domy Kundratů, Adamců a Urubků byla tzv. luža, úzký nehluboký rybníček. Koně se v něm plavit nedali, ale po většinu roku byl plný hejn husí a kačen. Pamatuji si, že stařenka Svobodová tady každý večer sbírala poztrácená peříčka. Luža byla zavezena hlínou, která byla odtěžena při úpravě silnice pod kostelem. To bylo v roce 1947.
Podobně jen z ústního podání máme informace, že během II. světové války byla hospoda otevřena! Dnešní majitel, Jan Šťastný na tu dobu vzpomíná: „Stařeček se tehdy živil nejen jako hospodský, ale také jako koňský handlíř. Ale v roce 1945 mu koně nebyli nic platní. Do hostince na konci války přišlo 10 německých vojáků se zvláštním přáním. Na cestu do Kyjova nechtěli koně, ale jízdní kola! Pod hrozbou zastřelení musel stařeček sehnat do hodiny 10 těchto, na tu dobu dosti vzácných dopravních prostředků. Na štěstí za pomoci sousedů a známých se mu to podařilo. Němci nasedli a odjeli směrem na Kyjov. I to byl určitě i v této těžké době důvod k malé oslavě…“
O necelých 15 let později, v roce 1959 byl hostinec vyvlastněn a přešel do správy nově založené Jednoty Hodonín. Ta pohostinství v domě číslo 673, které prošlo dalšími stavebními úpravami někdy kolem roku 1966, provozovala až do roku 1990. Již tehdy byla součástí hospody nejen moderní kuchyně, v které se vařily a vydávaly obědy, ale také malý sál a nevelké přísálí. Jinak však Jednota Hodonín o údržbu příliš nedbala.
V roce 1991 byla hospoda v rámci restituce vrácena rodině Šťastných. Původní majitel stařeček František Šťastný měl 6 dětí a jeho vnukové Jan a Radek ji od ostatních odkoupili do svého vlastnictví a společně ji provozují dodnes.
Již za jejich vedení prošla hlavní budova v roce 1995 velkou rekonstrukcí a ve dvorním traktu byl postaven penzion. Radek Šťastný k tomu uvádí: „Stařeček František měl své koně. My nyní máme nejen pohostinství, ale také penzion a vinárnu s vlastním vinařstvím produkujícím kvalitní vína, za která jsme získali nejedno ocenění a uznání. I proto jsme v roce 2008 rozšířili naše sklepní hospodářství postavením klimatizované haly a nového sklepa na víno.“
Často se zdá, že kam se dnes podíváte, pořád někdo něco slaví! Jednou narozeniny, jindy křtiny nebo jiné výročí. Ale nejenom lidé mají své oslavy. Nyní již víme, že i věci kolem nás mají své významné chvíle. Na výročí devadesáti let čepování v hospodě U Šťastných v Mistříně chtějí jejich majitelé společně s přáteli zavzpomínat o hodovém pátku dne 18. listopadu 2011. I touto cestou srdečně zvou všechny přátele a známé!
K zajímavostem rodiny Šťastných patří dnes také skutečnost, že společné soužití prožívá 5 generací. Věkový rozdíl mezi nejstarší praprababičkou a nejmladší dcerou pravnučky je bezmála úctyhodných právě 90 let. Na společné fotografii jsou zprava praprababička Ludmila Kyselková z Hovoran (nar. 1. 1. 1921), prababička Ludmila Šťastná (nar. 17. 8. 1940), babička Ludmila Bachorecová (nar. 4. 2. 1966), maminka Kateřina Bednaříková (nar. 28. 1. 1985) a dcerka Nelinka Bednaříková (nar. 19. 8. 2010). Praprababička Ludmila se svým manželem …. (19 - ) měla dětí, má vnuků, pravnuků a prapravnuků. Určitě všichni k takové ojedinělé rodinné sešlosti blahopřejeme.
Z podkladů Jana a Radka Šťastných připravil
PhDr. František Synek